Zvuk píšťaly,
dlouhé sedmdesát či osmdesát let,
téměř neznatelně stoupá a zase klesá.

Je těžké pozorovat jakoukoliv změnu.
Začátek a konec tónu
je však bezpochyby kdesi pevně ukotven.

Oblouk dlouhého mostu
pnoucího se z jedné strany nekonečna na druhou.

Slunce rozdělené obloukem elipsy,
se tiše posouvá k západu.