Štítek Monology

Když se nadechneš,tak Léto voní.Po obilí.Po chlebu voní,po chlebu čerstvě vytaženém z pece. A ještě po tom,co bylo přecea co dál jedál než bylo, bylo loni.

Rozpršelo se.Když jsem vstal,našel jsem tě v koupelně.Tehdy jsem pochopil,že z mraků padají slzya když je hezky,že se usmíváš. Čtyřicet dní prší.

Na stůl z ořechukrvácí vlčí máky.Tady a tamjdou stopy plameňáků.Vzpomínaní na tyz roku 18 a na Vietnam.Libyi a Pobřeží slonoviny.Dlouhý seznampro pole plné vlčích máků.

Jdou všude kolemi po Pekařské jdou.Vlníce se, jako stáda statných krav.Nebo hladových vlčic.Kéž bych byl, ještě jednou,hladovým vlkem.

Prošel jsem kolem lip.Jemně zavoněly. Jakoby styděly se za tu dětství vůni. Jakoby uměly to mnohem, mnohem líp.

Nejhlubší studna, …… nejhlubší studa je uprostřed srdce.

Místo pěstídva bílé křemínky.Křísnu strachy o sebe.Rozesměješ se.

Rybáři v rybníce loví hvězdy.U česla cákla ploutevod hladiny stříbrná.Pofoukal tu bolest vítrfoukal až ode dna.

Vždycky ráno,když tráva ještě spala,běžela na louku, celá naháa když někdo šel a ptal se, co to dělá,odvětila mu – „Pasu kozenky“.

Nanebevstoupení Nejprve k sobě promlouvali –Co rybáři v Haifě.Potom,jaká děvčata jsou v Betlémě.Pak zase hodnotili víno,které je nejlepší.Nakonec tiše stáli a říkalikam odcházíš Ježíši?Zmatení,sedali do trávy, lomili rukama,že už nikdy, nikdy neuvidízázrak.