Štítek Monology

První… Když moje sukýnka,barvila se do ruda,maminko;já celá strnula. … mezi…Den za dnemschnurozkvétám. … naposled Přestalo to.Jako když vrba opadne.Náhle.Náhle byl konec.Oddychla jsem si. Ano.Už ani nevím kdy.Tak. Tak to bylo.

Na kůži Dnes se ochladilo.Že dech se z toho uží.Ležíš tu v negližé, na leopardí kůži. Pohled, celkem hlína.Chtěl jsem se zeptat,není ti drahá, už trošku zima? Štěně Z výstřihu vykouklajak hravé štěněrůžová podprda.Zdá se, že chtěně.

Slunovrat A nic s tím nenaděláš.Jednou jsou dny delšía potom zase kratší. Přehazuješ tedy písek z hromádky na hromádkua zádumčivá vůně čerstvých drnůje stále silnější.

Duben není nejkrutější měsíc.Máj to je. Když jdeš,a z třešní aleje, smutkem po Zimě vytrhané vlasy.Květen to je. Ano, ten měsíc to jistě je. 

Odnaučuji se – lepit žvýkačky na dna hrnečků – okusovat špejle – používat ušní vatové tyčinky – svazovat boty tkaničkami do páru – dávat psovi od stolu – dávat kočce z pod stolu – dávat andulce na stůl – čůrat…

Dnes nad ránem ryby plakaly,když zvedl se vítra k jižnímu okrajivodu hnal. Že jsem jim lhala vlnu vlnámjen málo ostříhal.

Korálky červené a modré sypou se do díže. Hrčí potůček mléka nového dne. A skřivánek na stříbrné šňůrce kde je, kde, že v povětří ještě nelítá?

O psech a lidech Budeš-li mi věrně sloužit,budeš mít misku vždycky plnou. Budu ti házet míčkya ty je budeš ve vzduchu chytat.Budu tě drbatve tvé bílé čupřiněa ty mi budeš klást hlavu do klína.Naučíš se pár veselých kouskůa budeš mě…

Ptáček Bidýlko se ještě houpe;ano, je to trapně hloupé,připustit, po všech těch letech,…        … když dvířka jsem nechal otevřená,že se ani neohlíd.

Tu zaslechnešzvuk. Šustot jen, náznak, závan zvukua víš, že jsi ho slýchal od kolébky. Že ho znáš. Víc než sebe sama,víc než zlodějské tetování. Že jsi tím zvukem.A on tebou.