Štítek Monology

Uvěznění Pak chodí,ode zdí ke zdem,nejistě poklepávajína bílé kachlea hledají.Zda-li a kde,je ten zazděný pták,kterého čas od času uslyší,kdesi uvnitř.

O vývěsních tabulích Nakonec zde,na tomto místě,bude mít parte každý. Potom bude pramálo záležet,jestli se kdo zastaví,promne si lehce čelo a řekne –„Toho jsem asi znal“a půjde mlčky dál,aby ho stín tabule neuřknul.

Duše verše,podobá se kouři. Můrka krouží,v cylindru petrolejky.

Očima plnýma smutku a bolestihledím na ty budovy.Jejich kříže ční až kamsi do oblak,neznajíce však odpověď na jedinou mou otázku. K čemu jsou věci,jejichž smysl nikdo nezná… … snad jen,aby stvořily pocit tajemna,když znenadání pohnou závlačkou,pootočí o vlásek ozubeným kolema…

Čaj Když jsme poprvé usedlido těchto proutěných křesel,bylo to dávno, pradávno.Společný čaj mnohokrát vychladnul,než jsme dořekli, co bylo nutno doříct.Tak tedy sbohem.Balon plněný horkým vzduchem je připraven na konci zahradya první ptáci se již také probouzí.

Peří ve sklenici,podobalo se bílé orchideji.Když jsem kýchnul,kdesi odbily hodinya blízko zapípalo kuře.

Za nízkého sluncemá i drobný kamínek dlouhý stín.

Pravda linky z křídy je,že vede odněkud někam.Ale nemusí to tak být vždycky.Vždyť i havran někdy zakráká jen pro potěšenía ne, jen když mu táhne pod peří.

Kameny Všechny kameny nezní stejně.Jen ty opravdu vyzrálé,naznačují cestu. Ostatní mlčí,vyskládané na zídkách směrem k moři.

Právě teďa ne někdy jindyse pohnul lístek na osice.Je mimořádně zvláštní pozorovat lístky,které ví,kdy přesně, v jaký konkrétní čas,se mají pohnout.