Očima plnýma smutku a bolesti
hledím na ty budovy.
Jejich kříže ční až kamsi do oblak,
neznajíce však odpověď na jedinou mou otázku.
K čemu jsou věci,
jejichž smysl nikdo nezná…
… snad jen,
aby stvořily pocit tajemna,
když znenadání pohnou závlačkou,
pootočí o vlásek ozubeným kolem
a o půlnoci zahrají
donekonečna omílané Jingle bells?
K tomu je zvonění o polednách,
vykuřování bronzovými kadidelnicemi,
líbání prstenů,
a klekání na červené koberce?
Jediná otázka,
a rozechvívá prázdnotu celého vesmíru.