Štítek Monology

Deníky uplavalya vzpomínka rychle vybledá.Kdo říká – Nezapomenu,ten se jenom dlouze holedbá.

Už jsem ho dlouho neviděl,toho chlápka s psíkem. Sedával na lavičce a chvíli krmil holuby a chvíli jeho. Naposledy mi říkal, když jsme se viděli, že se mu psík kamsi zaběh. A pak už jsem chlápka neviděl.Asi umřel. Jako já.

Ačkoliv se dá na Svět nahlížet tímto způsobem,lze na něj nahlížet i způsobem jiným. To pak záleží,o co přesně jde.

Povislými ňadryomývají hlavy. Povislými údytrubec na jeteli. Tak dávno…… ne nadarmo Venušenebyla mužem. Svět z hlíny rozmočíhned první deště. A didgeridoo ve křovíkdo na něj umí hrát? Já ne.

První… Když moje sukýnka,barvila se do ruda,maminko;já celá strnula. … mezi…Den za dnemschnurozkvétám. … naposled Přestalo to.Jako když vrba opadne.Náhle.Náhle byl konec.Oddychla jsem si. Ano.Už ani nevím kdy.Tak. Tak to bylo.

Na kůži Dnes se ochladilo.Že dech se z toho uží.Ležíš tu v negližé, na leopardí kůži. Pohled, celkem hlína.Chtěl jsem se zeptat,není ti drahá, už trošku zima? Štěně Z výstřihu vykouklajak hravé štěněrůžová podprda.Zdá se, že chtěně.

Slunovrat A nic s tím nenaděláš.Jednou jsou dny delšía potom zase kratší. Přehazuješ tedy písek z hromádky na hromádkua zádumčivá vůně čerstvých drnůje stále silnější.

Duben není nejkrutější měsíc.Máj to je. Když jdeš,a z třešní aleje, smutkem po Zimě vytrhané vlasy.Květen to je. Ano, ten měsíc to jistě je. 

Odnaučuji se – lepit žvýkačky na dna hrnečků – okusovat špejle – používat ušní vatové tyčinky – svazovat boty tkaničkami do páru – dávat psovi od stolu – dávat kočce z pod stolu – dávat andulce na stůl – čůrat…

Dnes nad ránem ryby plakaly,když zvedl se vítra k jižnímu okrajivodu hnal. Že jsem jim lhala vlnu vlnámjen málo ostříhal.