Štítek Monology

na chvili si sednoutproti soběpřemýšlet kým jsikým jsi chtěl býtsledovat vrásky ve tvé tvářinajít kořenuchopit kolem ramenvykouřit společně dýmku

chodím do knihkupectvíkrást jiná slovajsem sloděj

Píseň tuláka Není nakonec lepšínež do náruče nabírat mračnanež si v parnu sedat u potokanahromadit majeteka nacpat si do sytosti břich?

pokusstuduješ znovu a znovu    čistý akt neporušitelnosti      a skleněná karafa na     hraně kovového stolu        padá              svým okrajem     v jediném místě  protne se     se šedivým nezúčastněným kamenem   střepy střípky      křemenný sloup prachu hvězd        vše kamení          v soukolí hodin    obrovského vesmíru   a rubínové víno uvnitř           tvoje nejlepší víno       nic z toho   neodolá      soustředěnému tlaku   času

v tichu lesanalézám klíč šumění potoka — prázdno smysl se stává zřetelnějšímv rozlehlém pokojibez ozvěn

na podzim se dátěšit na jarov zimě se dátěšit na léto jaro léto podzim zima –rok každodenního těšením

rozvzpomínat seněkde v rohuohleduplněneslyšně lkátlomit rukama nad tímco jsem sám před sebou zapomněl

aimaa/kissaa otisk prstu –vzduch se ještě chvějejak si zapamatovávápapilární čáry na ústech

teď tomu rozumímtomu říkáníkteré sis nechávala pro sebe teď tomu rozumímtomu před tími po tom

možná že to slovo znášmožná jsi ho jen vyslovilatvoje tajemstvítvůj dech