#3901
Žena, polehlá jako tráva,znovu uvěřila. A ta jiná – taky Marie –ta ne.
Žena, polehlá jako tráva,znovu uvěřila. A ta jiná – taky Marie –ta ne.
Čtvrtá neděle Adventní občas si připustímže bez tebenedokážu nic
Třetí neděle Adventní třitři andělé u stoluto je neděle Gaudete
Druhá neděle Adventní podaly si rucez opačných stran kruhusvětlo a světlo
vůně lipového květunáhle si vzpomnělavzpomínka na minulé létojako by ani nebyla
čehosi Dušežádá
Bouřka Země pije, pije!Žíznivými ústy.Déšť. Déšť!
Kocour se zvedla vešel do světla.
„Tolik knih napsaných o válcea přece,“ povzdechla si Smrt,„ji chtějí znovu prožít.“ I začala si prozpěvovata znělo to jako rachot zbraní.Jako řev zabíjených lidí.
ten bílý čtverec světla na stěněje vidět jen v létěproto v něm sedávámabych se skrz něj obtisknul do zbytku roku