Štítek Modlitby

Pátek dnes ne zvonyale řehtačkyuž je rozhodnutoPilát si myje rucelid chce Barabášea já… … jaro je nádherné

Čtvrtek zvon tenVojtěchještě znínež odletíkamsi k polednia Syn skloní se před Otcempřed vůlí jehone jak já ale tya tak začínáuž blíží se ta hodinavšak dnes ještěsejdeme se pospoluu večeře u jednoho stolujeden a dvanáct do tuctuumeju vám nohyMistr s láskou…

tak jako ten který nevíprohlížím si rucejemné žilkovívedoucí odnikud nikam tak jako ten který víhledím do tmyčekám na přítelesnad přijde znenadání tak jako tenjenž je kamenemsám tu vprostřed stojíma mráz a déšť mě drobí

příčný trám na rameni máš otlaka neříkáš nicpovídám ti cosi o přímé cestěkdyž zaslechneš pláčodvrátíš hlavuv zástupu za teboutvých pět dětímáš slzy v očích

právě v tento okamžikse někde někdo narodíprávě v tento okamžikněkde někdo zemře právě v tento okamžikrostlina, zvíře, člověk

procházím dnemprocházím nocíprocházím mocíprocházím nemocíprocházím dveřmi k tobě úleva vědětže mi nic nepatří

cesta do ránaztrácí se za holým keřemale kam vedekam buď mi Tím průvodcem

začátek cestyještě neznámýdělám krokprvnírostlina květ ptáklidé se ptajíkrčím ramenysedím v lotosovém seduodpovím že známsvůj začátek cesty

Ach, bože, kolik osudů musím ještě unést,abych byl tím spravedlivým Abys mi dal napít,tak jako ti dala napít ta samařská žena u studny Je poledne a já mám od rána žízeň…… kolik osudů musím ještě unést

jsem bodem v krajiněpovívá mnou vítrjsem vlnou, nebráním sepolehlým trsem travsplývám ke hladině