Štítek Modlitby

Stříbrným dechemranní loukase nebi otvírá. Milost boží,leží kolem.Démantů plná stráň. Co špatného byloto je zanecháno noci.Na louce stojím,Tvou láskou objímán.

Ticho, prvním slunečním paprskem jako snop vázané.Ticho, chycené do zelených kornoutů kontryhelů.Ticho, pod starými akáty v rose schoulené..Tiché ticho, které se bojí zašeptat,aby svou prostořekostí nerozbilo skořápku,oddělující ne den od ne noci..Potkal jsem Svaté ticho.Dnes ráno.Amen

*Člověk! Jeho dny jsou jako tráva,jako polní květ rozkvétá;jen závan po něm přejde a už není,už nikdy jej nepozná místo, kde býval.*~~~~*Až závan po mě jednou přejdea s rukama prázdnýma budu stát.Prosím Tě, Pane, započítej,že Aničku Zelinkovou jsem tenkrát zkusil…

Je vážně divné co zjevné zdá se.Zjevně hledáš mě já divně ptám se.„Jsi?“

Na ohni ryba,proužky kouře z chvojí. Bereš mě kolem ramen,stopy však nejsou tu dvojí. Vrba na břehu,o řeku opírá se. Pod vrbou loďka,pluje ve svatém čase.

Kde je Domov podle Vás?Tam co slyším Pána hlas. Můžete být přesnější?A kde miska, vezdejší. Kde svůj teplý pelech mám,to je Doma. Povídám.

Sypal jsi mi popel do očí!… aby ses zastavil. Nevidím tě.Abys uvěřil. Volal jsem Tě …Já s tebou vždycky byl!

Letěl jsi v pírku poštolčího křídla.Větvemi dubů křičíš mé jméno.Voníš zlatým medem a vůní pryskyřice.I pískem v mých botách jsi ty. Ať přetékám jako kidušový pohár.Ať se na tobě plavím jak námořník.Ať s Davidem před Archou tančím.Ať Míkal se směje,…

Já odpočívám,ty z paprsků slunce a zralých jablek vineš červánky. Já spím,ty počítáš hvězdy na nebi,kdybych se uprostřed noci probudil,měl Mléčnou dráhu na dlani. Já vstávám,ty z řek a potoků svýma rukama mlhu a mračna tvoříš. Já se lopotím,ty pšenici…

Doteky prstů,schůdky do Nebe. Ty říkáš „Jsem tu …“a já „…, jen pro Tebe.“ „Putujme spolu, jsi mým přítelem.“ „Jsi zde, buď mým andělem.“