#0790
Na podzimjabka v trávěk Zemi poklekané. Každý večerklekávámk tvé zemi i já Pane. Amen
Na podzimjabka v trávěk Zemi poklekané. Každý večerklekávámk tvé zemi i já Pane. Amen
Březovými košťatyvymetl jsem plevy.Těžkým sochoremodhrnul hlínu.Ze štěrku oblázky vybíral,foukal z nich kosti a špínu. //Cinkání zvonečků; hora se třese// Ve dlani bleskl sepísek zlatý.Já jsem ten pozvaný.Abych směl být.Svatý.
Člověk … a jeho dech je jako pára nad lesy.Dechne poprvé a vypučí jako jarní byliny.Dechne podruhé a zem se nad ním slehne.Netrap se tím. Tak to je.
Chytni mě za rucemačkej do bezvědomíať vidímať zase vidímvolné nebea racky v němať jsem v němať jsem v tobě.Mačkej mětvoř měhrnčířikruhu můjzáchránče.
Jak slunce prosvítámezi mrakytak můj Božei ty taky. Děkuji.
Kolik toho bylo řečenov rytmu šicích strojů.A potom čekáš až někdos prostou jehlou přijde,spojí pár posledních stehů,abys dopověděl Amen.
Dnes napadlovrabečkům po kolena.A Země do bílé zahalenáhned váže si rány.Ach Bože,odpusť mišlápoty co hnědouna mezi jsem psal.Odpusť mi,páru co šla od úst.Když Miluji těna mezi jsem psal.
polotmavápolosvětlápolosladkápolohořkápolovinacelá vinamoje vina jenommoje vina!
Padám!Zachyť mě,chyť mě do svých pěstí.Zvedni mě,zvedni mě výš.Ukaž mi směr.Na rozcestí.
Bylo mi dobřeve vodních oblacích. Spával jsem v polštáříchzelených řas. Až náhlev sítě mne ulovil. Stal jsem se uncí.Na misce vah.