Štítek Modlitby

Pomalu si krvácímoje srdce chycenémezi spáry bílých kamenů. Tak už to zůstane. Nedá se přece uniknout z dlaní Boha?

Už se nebojím.Ptal-li jsem se kdy,vím, že Nebe je.A co skryto bylo,skrz bolest a soužení,bylo mi i ukázáno.Oznámenoandělskými hlasy všeod stvoření až ke konci věků.

Obloha je ještě klidnávšak zdá se mi,že pod prsty mizíco kdysi bylo mi svěřeno.Jako by pod prsty protékaloco mělo být chráněno s největší pečlivostí.

Na jemném papířepíšu ti prosbu. Přichází zasjen hrubá odpověď.

Nikdo nesetře,ze stolu kolečka od kávy. Posluchače našich poledních rozhovorů.Nikdo. Vzpomínám na ně rád.

Nahýbal jsem se, že uslyším tvůj hlas. Ucho jsem přiložilaž k tvým ústům. Neslyšel jsem nic. Jen vánek snadnebo jemný šelest. Tehdy jsem chtěl nad tebou zlomit hůl. K čemu je bůh, kterého nikdo neslyší. Neudělal jsem to,neboť jsem se…

Magdalena Odpočívá PřikrytaPláštěm Milosrdenství

Poměrně neobratně padá sníh na ně. Na domečky brněnský, na chlapy, na ženský. Bože pohlídni na ně. Jsou tvojí podnoží. Když na ně nasněží. Do vlasů, do dveří. Do čepic a kadeří. Pohlídni na ně. Pane.

žehnával jsempak mi došla slovanyní jen mlčíma dívám se nějsnad mi odpustí

Raději nedýchat,když kruh na vodní hladině,dohmátne konce Vesmíruv jediné vteřině.