#3400
zahouknutí vlakuzaskřípání čelistí uvolněných brzda náhle mizíš v mlzejako by ses vznášelty před chvílí neznámý
zahouknutí vlakuzaskřípání čelistí uvolněných brzda náhle mizíš v mlzejako by ses vznášelty před chvílí neznámý
okna v tramvajích matní deštěmjedu domůpo pamětizlatá světla lampdveře za dveřmipantofle na rohožkáchteplá rybí polévka
Ještě jsem zůstalv Gdaňsku na otočném mostě.Nechávám si otáčet kůží dovnitřa vypírat ji v korytě Motlavy.
náš pes asivolám honejdezapomněl svoje jménodo plechové miskyhrčí granulehrčí štěkot
Dřevěná zvonkohra se rozehrála.Ptáci jeden po druhém tichnou.Jsou hlášeny prudké bouře.Těhotenské šaty na šňůřese nadouvají jako plachty galeony.
mrakodrap až do nebestojím na ulicivybírám očima šedivé bloky bytůpokládám je do malých betonových zahradpřede mnou tiše roste městoa v něm samí neznámí lidé
Ve spěchu jsem u nádraží. stojí tu Rychlá. dva saniťáci a nosítka. život je. komu dnes bude chybět. komu dán. v ruce držím knížku. chystám se číst. jsem daleko ke konci. zatím. na jak dlouho ještě. omlouvám se ti ve…
Stavební jeřáby,krky, natažené přes ohradu. Dosáhnou až sem. K barvínku pod mýma nohama.Dál ne. Za další zeď nedohlédnou.
Jdu potemnělou ulicí. Potkávám ženu. Není hezká. Spíš ošklivá. Háže po mně kamením. Schovávám se za blízký roh. Něco za mnou volá. Rozumím slovu misogyn.
V té hospoděbylo věru veselo.Židle tam tančily třasák,hostinská nosilateplé pivoa párky, joj,ty se smály od ucha k uchu.