#3676
Me’a Še’arim To jsou ty bílé kamenyVedou až nahoruTady je šustění dávného pískuVěčné obracení stránek Knihy Sto branSto otevřených bran Všichni v nichPo celou vyměřenou dobu Oči obrácené ke Zdi
Me’a Še’arim To jsou ty bílé kamenyVedou až nahoruTady je šustění dávného pískuVěčné obracení stránek Knihy Sto branSto otevřených bran Všichni v nichPo celou vyměřenou dobu Oči obrácené ke Zdi
Ráno v šalině Její myšlenky. A teď i úsměv. Patří jinému.
park v Aihonnene četl jsem si v knize,když prošel stín, možná dvaotočila se stránkaposlední list
Osvětlený čtverec trávníkuneustále se posouvá.Za chvíli jas z nějzačne šplhat po zdi.Sloup světla se sklenemezi střechami.
Ranní tramvaj 28 smutných tváří
Šedivý déšť.Plné chodníky žížal.Jsem jediný, kdo si vybral cestu travou? Cestou domů,šedivé chodníky žížal.Šedivý déšť.
V 6:00 stojí v zástupuhledí stejným směremmluví polohlasemdívají se na hodinkyšoupají nohama po promrzlé dlažběa znovu ty pohledyach, ty pohledya autobus pořád nejede
Východ slunce zatím se bojíosvítit to zákoutí s hampejsemjedno po druhém hasnousiluety v oknech kolem
klapnutí výhybkyzazvonění tramvajeco když i včera jsemvybral špatnou cestuv železném žlábku se válí voda z jarní průtrže
or prodlévání h c o e d s a t t a s z e h c or