Štítek Město

Me’a Še’arim To jsou ty bílé kamenyVedou až nahoruTady je šustění dávného pískuVěčné obracení stránek Knihy Sto branSto otevřených bran Všichni v nichPo celou vyměřenou dobu Oči obrácené ke Zdi

Ráno v šalině Její myšlenky. A teď i úsměv. Patří jinému.

park v Aihonnene četl jsem si v knize,když prošel stín, možná dvaotočila se stránkaposlední list

Osvětlený čtverec trávníkuneustále se posouvá.Za chvíli jas z nějzačne šplhat po zdi.Sloup světla se sklenemezi střechami.

Ranní tramvaj 28 smutných tváří

Šedivý déšť.Plné chodníky žížal.Jsem jediný, kdo si vybral cestu travou? Cestou domů,šedivé chodníky žížal.Šedivý déšť.

V 6:00 stojí v zástupuhledí stejným směremmluví polohlasemdívají se na hodinkyšoupají nohama po promrzlé dlažběa znovu ty pohledyach, ty pohledya autobus pořád nejede

Východ slunce zatím se bojíosvítit to zákoutí s hampejsemjedno po druhém hasnousiluety v oknech kolem

klapnutí výhybkyzazvonění tramvajeco když i včera jsemvybral špatnou cestuv železném žlábku se válí voda z jarní průtrže

or prodlévání h c o e d s a t t a s z e h c or