Štítek Město

Ve spěchu jsem u nádraží. stojí tu Rychlá. dva saniťáci a nosítka. život je. komu dnes bude chybět. komu dán. v ruce držím knížku. chystám se číst. jsem daleko ke konci. zatím. na jak dlouho ještě. omlouvám se ti ve…

Stavební jeřáby,krky, natažené přes ohradu. Dosáhnou až sem. K barvínku pod mýma nohama.Dál ne. Za další zeď nedohlédnou.

Jdu potemnělou ulicí. Potkávám ženu. Není hezká. Spíš ošklivá. Háže po mně kamením. Schovávám se za blízký roh. Něco za mnou volá. Rozumím slovu misogyn.

V té hospoděbylo věru veselo.Židle tam tančily třasák,hostinská nosilateplé pivoa párky, joj,ty se smály od ucha k uchu.

Silnice Na obzoru končící šňůra světel.Tam, někde vprostřed noci.Tam, kde není jinak vůbec nic.

V posledním městěv poslední uliciv posledním doměv posledním bytěv posledním okněposlední paprsek dopadnulna poslední lahev nedopitého piva. Jaká krása –ten zlatohnědý lom.Pomyslel si opileczrovna, když usínal.

Na ohradu v předměstí,napiš svou nejdůležitější větu.Pak pět kroků poodstupa dívej se.

Šoupání bot.Sundávání papučí. Úlevná vydechnutí.Polohlasná šeptání.Bouchání dveří.Vůně řízků. Hle, na papundeklu, tiskacím písmem –Konec prohlídky.

Dnes jsem vstal tak brzo,že po městě běhají zajíci.Oblékám se,chystám vodítko a obojek.

Stoje na refýži dopravy hromadné,čekámčekámčekámčekámčekámčekámčekámčekámčekámčekámčekámčekám?