Štítek Město

bezděčně scéna : otlučený pavlačák, houf čumilů, toulavý pes cosi se dějeparta stěhovákůšibuje pianinemjakoby bezděčnězazní dvoučárkované fis

vedro závěs s papouškya rozkvetlým pralesemse ani nehne louže pod ledničkounaznačující tání ledovcůkompresor podivně hučí moteloví hostévyčerpaní spánkemsilnice se táhne za obzor

tam si hrají dětije slyšet výskáníi Měsíc nahlédnululice září šňůrami perelmá vzpomínka na dětstvístíny v podchodech

obloha ztmavnepřicházející letní bouřkahejno holubů proti oblozejasně zazáří

tam u nádražísnad jsi to byla ty než zaostřím očinež přejede tramvaj, která tě na chvíli skryje hvizd odjíždějícího vlakuvidím prázdné místo

šustí, syčínení se kam schovatdéšt, had v sudu pod okapemloví ptáčky

je půlnocmost přes řekuopuštěná náplavkave vodě odraz Měsíce kdosi volá o pomocsnad babka v šátku táhnoucí starý kufrsnad ožrala hledající svou láhevsnad nějaký místní tonoucí

Ze čtverce kruha rudý Měsíc sevytratí dřívnež mi Slunce zaplní dům.

Déšťkap kap kapky na okně jako když… … korále přetrhneš jako když… … přeběhne šedá myš a ta vůně vůně vůně… … vody však ty víš

obloha byla modránezvykle modrá na tuto hodinuale nešťteplý pivo od Urbanů to všechno srovnalo