Štítek Město

Střevíčky na jehláchnesou se ozvěnouzaženousmutnou noc.Moc. Ách.

Dokázal bych ti popsat každý kámen té Zdi.I jeho chlad.I jeho vůni.I slova co se do něj šeptala. Neumím ti popsat, co mi zpíval,když se moje hlava v jeho stínu schovala.

I tady zpívají ptáci.Zde na mramorových deskách. A já jim jen tiše tleskám,abych ty co spí, abych nevzbudil.

V těch černých zvoničkách parních mašinsnad pokaždé sýček zahouká.Když vlak co přijel odkudsidotkne se paty Petrova. To pak vím, že jsem domaa slzy mi hrknou do očí.A černá mašina odkudsi,kamsi na pivo si odskočí.

Tady v tom krámkubýval můj dědeček holičem. Dnes má zaslepená oknaobchodník se chtíčem.

V okně jsou mřížejak černé křižovatky.Jedna běží tama druhá zase zpátky. Jde jen o to,aby chodci nedrželi se za ruce.A nelíbali se prudce.O nic víc. Snad ještě, aby nešlápli si na střevíc.

Je před úplňkem. Ze dna ulic je slyšet řvaní kočičích hlav. Hůř bude až přidá se k tomu i kvákání zelených žab.

Otevřu oknoa do pokoje vpustím trochu kouře. Pošmourno budetady i tam. Náhle se stanea nevím jak. Že pokojem proletíšedivý pták.

Mrholípryč jsme z Podolí.V zahrádkach planě stromky svítído kapek tmy v podvětví.Bolí to, bolí,trnová cesta do Ostravy. Tma ve Vyškově.Nakoupit tři pohlednicenejčernějších tunelů.Srdce jsem nejspíš nechal doma.A ráno šedě se bělákdesi za lesy. Přivázané u patníku.

Sněží.Padá písek z hodin věží.Zatím ještě nepřestává.Jedna vločka náhle drahá.Z kapsy na zem seskočí.