Štítek Město

tam u nádražísnad jsi to byla ty než zaostřím očinež přejede tramvaj, která tě na chvíli skryje hvizd odjíždějícího vlakuvidím prázdné místo

šustí, syčínení se kam schovatdéšt, had v sudu pod okapemloví ptáčky

je půlnocmost přes řekuopuštěná náplavkave vodě odraz Měsíce kdosi volá o pomocsnad babka v šátku táhnoucí starý kufrsnad ožrala hledající svou láhevsnad nějaký místní tonoucí

Ze čtverce kruha rudý Měsíc sevytratí dřívnež mi Slunce zaplní dům.

Déšťkap kap kapky na okně jako když… … korále přetrhneš jako když… … přeběhne šedá myš a ta vůně vůně vůně… … vody však ty víš

obloha byla modránezvykle modrá na tuto hodinuale nešťteplý pivo od Urbanů to všechno srovnalo

jižní vítr nad šerem městapřivázané na tenkých šňůráchjako smutní andělépodprsenky všech žen

opilec toho rána močíklíčovou dírkou dveřído lokáluU černýho peří

hmm povozpřijel odjelzůstávám zatím tam kde jsemvolné místo na ojinebylo dost široké pro můj záměrkoňské koblihy však naznačují cestu do Lélé

Dveře se otevírají ZavírajíLidé vystupujíNastupují Pokoj je náhle plný lidíKdosi volá – Moravské náměstíVšichni se vyhrnou ven, zůstávám Jedu pětkou dál; až na hřbitov