Schoulená na lehátku,labutí peří napadané do sněhu.Splynutá s nemocniční dekou. V slze její,si dušehraje na schovávanou. Ruku mi tiskne,jak ztracená a znovunalezená."Že to bude dobrý, pane?" Proč mám tu být za boha!Kývnul jsem. A na polštářlabutí duše kane.
V Betlémě na seněležela Maruška.Jozífek zpíval jipísničky do ouška. Zpíval jí o hvězdě,celá se napnula.Zpíval jí o cestě,jak luk se prohnula. Není tam nádherně.Smrdí jen hnůj.Nejsou tu jesličky,kamenná sluj. Svobodná poroditmalého kluka.To nejde na rozum.To jsou jen muka. Maruška kývla…
Viděl jsem dva,na refíži stáli. S klobouky do čelaa dlouhými plášti –by oči se nestřetly.Do dálky hleděli. Viděl jsem dvěza ruce se držely. První na vozíčku bylaa ta druhá,ta bílou hůl měla.Obě se smály až brečely.