Tehdy jsem řekl Čarokrásce:„Zůstaň se mnou.“A ona zůstala se mnou. Pak po mnoho týdnůležela na mém nočním stolkukniha založená na straně 35. Jednoho dne,(možná, že bylo tak pršavo jako dnes)přeletělo nad domem hejno vran. Na šachovém stolku vychládal čaj,když mi…
Procházeli jsme spolu sadema ptáci zpívali tak, jak to umí jen v Máji.Tu kdesi frknul kůň.Čarokráska řekla: „Podívej kůň“.Tehdy jsem otevřel očia opravdu.Běžel k nám kůň, celý z bílých lupínků. ❦ Uprostřed kamenité cesty, Čarokrásko,jsem našel kousek mechu.Díval jsem se…
„Stíny klamou“,řekl jsem Čarokrásce,obraceje se na tu stranu,kde se větev jabloně dotýkala země. „Máš pravdu“, podívej.A ukázala na lišku,která se právě líhla z drobného poupěte.
Ticiánka Říkal jsem jí Ticiánka.Neměla vlasy barvy zlata ani mědi.Spíš lískových oříšků. Říkal jsem jí tak,protože se mi prostě chtělo.A ona to měla ráda.
Mým velkým přáním,bylo by projít kolem Vás. Tak, abyste neslyšelamého kroku hlas. A potom v záclonězůstal bych, jak závan vůně coby Fénrozehnal do ztracena. A Vy, lehce omámenařekla byste – Byl to sen.
Máš malé znaménkona vnitří straně stehen.Volalas maminkukdyž tišejsem na ta stehna hleděl.
Opuštěná Zahalená do pláštějemného jako déšť.Řekla ‚Však nešť‘,a vešla do deště.Do chladné noci.
Drahá Karin,hrdlo se mi svírájak jste daleko, má milá. Až kdesi na konci Světa,kde končí se větatečkou pouhou. A kde nebe modréstává se šmouhouve vlně Atlantiku. Snad ještě jste živaa můj dopis, ne jak to bývá,nalezne Váš stůl. Odepište prosím,bez…
Když prší, nakrčíš nos.Nemáš ráda mokro za krkem. A potom vyjde Sluncea ty se znovu usměješ.
Postavil bych korábz cedru a santálového dřeva.A pluli bychom, kam by si až chtěla. Však cedry u nás nerostou.Tak před tvou adresounechám jen lodičku z borové kůry. A přát ti budu, aby noční můrynepluly plavbu tvoupod hvězdnou oblohou.