Procházeli jsme spolu sadem
a ptáci zpívali tak, jak to umí jen v Máji.
Tu kdesi frknul kůň.
Čarokráska řekla: „Podívej kůň“.
Tehdy jsem otevřel oči
a opravdu.
Běžel k nám kůň, celý z bílých lupínků.
❦
Uprostřed kamenité cesty, Čarokrásko,
jsem našel kousek mechu.
Díval jsem se na něj dlouho.
Vypadal jako já,
když jsem byl tak starý jako on.
❦
Máj,
nebudu to slovo říkat
neboť bych
zajíkl se, až bych počítal,
všechny lístky z jabloní padlé na zem.
I tebe Čarokrásko,
i tebe bych započet.