Lawrence 20 05 Když začnou hodiny v hale odbíjetna chvíli se (mezi čtvrtým a pátým úderem) zastavíJako by se potřebovaly nadechnoutPak ti začnu psát úpěnlivé dopisyběžím do trafiky na rohu pro další cigaretyKdyž mi konečně zavoláša do sluchátka zakřičíš to…
Když stojíš u toho dubuzeptal bych se tě, s kým mluvíš.Oba víme, že s ptáky ne.S těmi ne, ale přesto;co ti říkají?
sedává na naší židlitam kde jsem choval naše dětivetřel se ptáčekrovná si blisknavá peříčkabez studu drobína můj stůlkdyž se zeptámrameny krčíščerno ti padá přes očinakonec jak němáčtyři slova lámešjá tě tak neznalaa ruce zpátky ložíšk sobě do klína
Právě teď, v tuto minutu,jistá osoba ve městě Cé,odkládá pero,velebí se ve svém ušáku,zapaluje si cigaretu,aby o pár šluků pozdějioklepala popel na tvůj rým,se kterým ty, jako biblický Jákob zápasíš,od včerejší noci.
Slyšíš?Přesypám svá přání jako kuličky hrachu.Slyšíš má přání?Tak slyšíš je?Proč mlčíš?
mluvíš mi do ústtak rád bych řekl tiale hluchá slovy jsineslyšíš
kdo otočí seaž bude po všemvlny až zaplavíto místo kde jsem na úsvitu stál
zavoní kardamomproplete se pod ramenyzase zmizíkáva na stolku v bílém šálkuz půli nedopitái ty jsi pryčříkalas navždy
obejmi mnekdyž usínámbudeme spolu v jednom snu
Řekl jsem mu:„Vlož na mne ruce.“ On mi odpověděl:„Po mé smrti už nic není.“ Pak mi podal dutou hůla hrst jedových šipek.