#3768

Před mým pokojem,
zástup neoblečených žen.
Zaklepou, pootevřou dveře, nahlédnou
a znovu zmizí kdesi 
v šeru nikam vedoucích chodeb. 

*

Když se přiblížím k vrcholu
ONA mi řekne, že neví co k večeři. 

*

Kdesi zaklinká zvonek. 
Jsme nazí.
Kouzlo z ničeho nic končí. 
Kouzelník Abradabra odhrne kostkovanou oponu. 
Kolikrát ještě. 
Budu obklíčen tím smíchem?
Spokojené obecenstvo odchází. 

Poděl se o radost...