Kým jsem?
KILO DELTA OSCAR JULIET SIERRA ECHO MIKE stop
CHARLIE OSCAR JULIET SIERRA ECHO MIKE stop
KILO YANKEE MIKE JULIET SIERRA ECHO MIKE stop
over
*
Kdo jsem?
Dokážu pojmenovat
svou existenci
v prostoru,
který tak dobyvačně zaplňuji
svým vlastním dechem?
*
Když bubnuji na bubínek
Jsem bubínkem
kým jsem
jsem tónem
kým jsem
jsem kusem dřeva
kým jsem
jsem medvědem
kým jsem
jsem hromem
kým jsem
jsem vánkem
kým jsem
jsem potokem
kým jsem
když bubnuji na bubínek maikuu?
modrá kanoe
a říční tišina
dvojí zhoupnutí
*
divoký vítr
duje tam a hned jinam
držím se středu
*
slunce střelené do srdce
poslední polibek
a je noc
*
venku mráz jak samec
a ve špaletě se
milujou masařky
*
zbytky sněhu
se zuby nehty drží
pravé poledne
Dnes jsem si uvědomil,
že krystalky jinovatky
na listech dubů
vypadají jako krajkoví spodniček.
Hned následovala otázka:
„Dožiju do večera?“
kolikrát jsem musel projít kolem
abych si jednou všimnul
snítky hipampy zachycené v omítce
*
Vracím se domů
v ústrety mi vychází
ledový vítr.
*
v pítku ještě led
ale vrabci už hledají
mycí koutek
*
na stejnou hromadu padají
bílé kvítky mandloní
i březnový sníh
červený prach
až ti fouknu do očí
prozříš
Mraky dávno odtáhly k horám
však jejich dotek
stále nacházím v každém stéblu trávy.
Stoje u potoka,
hledě na svou tvář,
jizvy, prach,
ptám se. Kým,
kdos byl,
kdo by tě večer
jak ztraceného přivítal,
pohostil vínem?
Rohlíčky
Tváří v tvář mokrému ořechu
cvičím se pokoře.
*
Louskaje ořechy,
cvičím se vděčnosti.
*
Tváří v tvář rohlíčkům
cvičím svou vůli.
Na vrcholku hory
obejmu svou prázdnotu.
Náhle nejsem sám.
dávno zvláčnělo mi
celé moje tělo
jak zedraná košile tu leží
prázdnou přítěží jen bylo
když chvátal jsi
po vodopádech boků
ke mně do příměří
Modlitební zvonky se chvějí
také já se chvěji; slyším jejich hlas.
Můj krok je pevný i mysl,
začínám se smát.