Nikka
Podzimní mlhy
do plna dozrávají.
Ve sklenkách whisky.
Nikka
Podzimní mlhy
do plna dozrávají.
Ve sklenkách whisky.
A do toho všeho
zafouká vítr
a poslední sloku
odtrhe od úst.
Potom se zeptají
proč jsem si nikdy
nepořídil fén
nebo aspoň fenu.
Takhle to v Ráji asi bude –
Všude ptáci a zvěř a máky rudé.
Po okraj plné krve Krista Pána.
A taky tam budou nekonečná,
medem dobrá a nejmodřejší rána.
Promiskuitik
Přes Venušiny pahorky
Prochodil jsem pohorky.
V jasmínových keřích
slavíček hláskem ryzím
zpívá až do nebe
a všechno vůkol mizí.
Snad nehodí se poslouchat ani
slavíka a Hospodina
to sladké notování.
Ó, happy day
ještě mi dej
jeden den.
Dej mi jej.
Ach ano, ten pohár vína.
Zůstalo v něm cosi.
Cosi z mého Kdysi.
Tedy vylejme ho.
Nestojí za řeč
čím jsem kdysi a kdesi byl.
Dnes je ticho na Zemi.
Všude. I doma v přízemí.
I v ložnici,
kde už nikdo nemluví.
A v posteli je ticho
až tichu je to líto.
Jen na nočním stolku místo knih
leží čerstvě mrtvý smích.
Zda-li
na březích všech širých moří
ohně hoří
a lidé choří
otázkou, zda-li
ohně hoří
na březích všech širých moří?
V tichém pokoji
nikým nemilována
růže umírá.