Tramvaj, veřejný výdobytek civilizace.Za minutu přijít měla. A já, místo toho,mávám jí svým kapesníkem. Jsem opuštěný na přeplněném peronu.Jsem pohozená jehla v kupce senaa nadbytečná rukavice, ruce bezrukého. Tu tedy odkudsi, zbojník Robin.Ten, co dával, místo bral,zalechtal mě pod nosem.…
O půlnoci růže, květ svůj rozevírá. Láskou. Dodatek :"Než z flámu vrátil ses ta kytkaopadala."
Znuděný déšť,záhony růžískrápí. Každé z nichvlahý deštíksliboval. Poupě růže.Výrostek déšťhrubě v něj se dobývá. Ubohá malá růžeještě bez trní.
Jarní déšťtě na ústa políbil.A láskou omámense ve splašcích utopil.A když slunce vyšlo,tak byla Duha, děti.Na bavlnuA na tričkaA na čepiceA na slepiceA na pyžamaA na havrana A na lachtanaPromiňte je pátekblázni mají svátek.Třináctého
Jenom trochu budu s teboujen trochu tě opustím.Jenom trochu bít tě budu jen trochu tě znásilním.
Je vážně divné co zjevné zdá se.Zjevně hledáš mě já divně ptám se.„Jsi?“
*A tak,stále znovu přemítám,jsav tomto partikulárním případu Bohem,mám právomaterializovat myšlenkujen proto,že jsem schopen ji artikulovat?*
Dva životy,dvě rovnoběžky,žijem vedle sebe. Proletíme nekonečnem –protneš mě, já tebe.
Čím to je, že dnes a znova hledá básníksprávná slova? Kdo ho nutí vyprávět,že ropucha je lásky květ? Nevím. Srdce mé, … tak leť!
Maminkám Když se máš narodit,to je takového křiku. Nejdřív maminku začne bolet bříško.Často takhle uprostřed noci. Pak ještě trošku víc.A najednou to jde ráz na ráz. Maminka vzdychá, pláče a možná se i zlobí.Jak ji to bříško bolí. Zakřičí a…