Jako pojítko s předchozím Damiánůvým blogem znovu uveřejňuji příběh Zorana. Příběh je zbytkem toho, co mi zůstalo ze špatně zálohované databáze původního webu. Zoran Dragunič je velkej chlap. Když vezmete toho největšího, kterýho znáte a vynásobíte dvěma, tak to je…
Lokegodon godalipu,četl jsem na jednom sloupu. Znělo to jak kouzlo,na uzamčení prázdnin. Godalipu lokegodon,byly to štíty hor v mlze. Prošlapané boty,a déšť ze všech stran. Lipugodon godaleko,dozrávající podzimní jablíčka. Jiskřičky listů,hořícího červeného javoru. Godagodon lipuleko,bylo to všechno,co nás ještě čeká…
Bylo pondělí a Malej Vašek šel do práce. Nenáviděl pondělí a nenáviděl svou přezdívku – Malej. Bylo mu dvacet, ale všichni mu říkali Malej Vašek. Velkej Vašek, starší brácha, všechno věděl, Malej Vašek musel už nejspíš napořád, zůstat malým a…
Když koleje,stříbrné stužky do budoucnosti jsou. Pak nádraží musí býttečka za větou.
Já odpočívám,ty z paprsků slunce a zralých jablek vineš červánky. Já spím,ty počítáš hvězdy na nebi,kdybych se uprostřed noci probudil,měl Mléčnou dráhu na dlani. Já vstávám,ty z řek a potoků svýma rukama mlhu a mračna tvoříš. Já se lopotím,ty pšenici…
Pod dveřemi někdo vsunul,roztrženou obálku. V ní dětskou rukounakresleného soba. Hlavu v dlaních,na schodech sedím. Jak nezklamat a přitom říct,že nemůžem tu být oba.
Starý mužna lesním palouku,křeslo měl místo klobouku. Jiní mužico klobouky měliv silném větru – uletěli.
Viděl jsem dva,na refíži stáli. S klobouky do čelaa dlouhými plášti –by oči se nestřetly.Do dálky hleděli. Viděl jsem dvěza ruce se držely. První na vozíčku bylaa ta druhá,ta bílou hůl měla.Obě se smály až brečely.
Na kraji splavu, zlatý list.Ukončit chce život svůj. Plesk. A dál nic.
Doteky prstů,schůdky do Nebe. Ty říkáš „Jsem tu …“a já „…, jen pro Tebe.“ „Putujme spolu, jsi mým přítelem.“ „Jsi zde, buď mým andělem.“