Smrténka
Proč zimě nepřiznášbílé pláně zimy. Ani kolouch neskryl sepřed stopami svými. Usmiř se se mnou. Rýhy ve Tvé tvářibystré říčky jsou. A já, jen jejich oslavou.
Proč zimě nepřiznášbílé pláně zimy. Ani kolouch neskryl sepřed stopami svými. Usmiř se se mnou. Rýhy ve Tvé tvářibystré říčky jsou. A já, jen jejich oslavou.
Barevnou pastelkoumaluji slova. Některá škrtl jsempak dvakrát obtáhl znova. Na konci noci mámčtyři popsané stránky. Do schránky házím nám –Zamilovánky.
Jaký smysl může mít,kreslit slova, verše rýt. Třeba jenom takovýjako mráček sýrový. Nebo, že vymyslím duhu,z motýlů letících v kruhu. Z duhy složím rotopeda přijedu k vám na oběd. Juhůů!
Večer potom, když řekl jsi mi, ať neruším – "Že přemýšlíš." Slzy jsem Ti po potoce v lodičkách posílala.Nakonec všechny uplavaly. Vyschly spíš. Myslím, že už dobře mi je. Rukávy košile do nichž jsem vzkazy plakávalaaž příliš rozpité byly. Ty…
Listí po kolenaa je ho čím dál víc. Troška ohně zbýváknotkům z javorových svic. S dechem zatajenýmpřejít kolem nich. Zavřít pevně oči.Neslyšet svůj hřích. Hříchu po kolenaa zimy čím dál víc.
Studený vítr do kalužezlatou drobenku smetá. Snad se rozpomene,na začátku léta. Jak pod starou třešnínás do spaní ukládal.
Již z mé hlavynavždy prchnout může. Ten starý příběhrytíře a muže. Na zemi ležím.V krvi ubodán. Jen má dušenad tělem k nepoznání. V kolech krouží, krouží koně vraní.Na půlnoční stranu hřebci cválají. Uchránil jsemsvou pověst i své Paní. V maličkosti.Snad…
Pod starou lampouna konci ulice. Červená kravata a bílé střevíce. Čas to vůně je do loken stočená. °°° Bílé střevíčkys červenou kravatou. Drží se za rucepod černou oblohou. Čas to nitka je na klubko motaná. °°° Rty lehce dotknou selampa…
Do černé prstistarý javorzlaté koláčky skládá. Drze, loupežník vítr,po hrstech ukrádá.
Poslední ostružinuvítr z keře sbírá. Ptáci na jih odletěli. Jen dívenka Maistudánce zpívá.