Balada – skoro rytířská

Již z mé hlavy
navždy prchnout může.

Ten starý příběh
rytíře a muže.

Na zemi ležím.
V krvi ubodán.

Jen má duše
nad tělem k nepoznání.

V kolech krouží, krouží koně vraní.
Na půlnoční stranu hřebci cválají.

Uchránil jsem
svou pověst i své Paní.

V maličkosti.
Snad v nepoddání.

Nevyhrál jsem.
Nyní čestně umírám.

Poděl se o radost...