Štítek Vzdušné zámky

bim bam bimmosazný zvonek bimbá nad dveřmiod rána nikdo nepřišela teď se zvonek trochu nudímosazný zvonek nad dveřmipověšený na zlatém řetízku

Všechny ty příběhy,komu jsem je vlastně ukradl? Pomalu se rozvzpomínám,tenkrát v hospodě U jelínka…… ale tam se toho nakecalo. Pivo mají mizerný.A nápis na hajzlu –„Je to všechno v hájisrát musíš i v Máji!“ Ten nápis.Ten mě budí ze sna.

postupně jsem procházel Městemod severu k jihuhledal básně ztracenédřevěnou zvonkohruokapovou rouruklíče které při dotyku zazvonírybu mlaskavcevšechno jsem nosilv náručí na půdumodré tóny věšel po lichých šňůrách(červené po stěnách)abych v podvečerkdy se zvedal vítrotevřel vikýřa tóny spoutané na nohounechal uletět

muž naproti přijímá telefonní hovorpromne si očipokládá telefonmlčíje zmatenýtěká pohledem mezi mnou a oknemzastávka tramvajevystupujidveře se zavírajíslyším slovo matka

Cípem tapetydo mého nevědomíproniká Měsíc. Bílá Velrybaplovoucí k Tamtěm horám,mluvící neznámým jazykem. Odhaduji smysl vlnprotékajících skrz hřeben velrybích kostic.Na obloze růžový nápis neonu zvoucí do místního bordelu.

na horizontu tvých rtůdají se spatřitslova jež jsi neřekla na horizontu řasdůvody proč jsi mlčela teď už tiše buďtvých nahých zadholou se dotknu rukou

po koupáníkdyž vycházela jsi z vodytřikrát jsem tě zapřel řekl jsem –já tě propouštímjá tě propouštímřekl jsem – odejdi zasmála sesprý jak chciotisk zubů v mé kůžizůstal mi a pak kůžešustila mi, když stál jsem v mezivětříjen prázdná jako hadítvá…

  „Květy padangu,“ řekl poutník, „za tmy světélkují.“   Pak dodal: „To mi řekli jiní.   Další si myslí, že to viděli na vlastní oči.“                              …

Jeden prodavač ptáků mi vyprávěl,že v dalekém městě, kdesi na okraji, mají papoušky s pery, jaké nosí ženy ve vlasech jen o nedělích. Stal jsem se proto kocourema svými sedmi nohami jsem si s těmi pery ve tvých vlasech hrál.…

…možná, že bude to naposled,                         kdy roztavím svoje srdce,                                 uleji z něj…