Štítek Zamilovánky

rozdělil bychslzu smutkuna polovinu tvojia polovinu mouvšak slzy modrých očí zdá sese dělit nemohou

obtiskuji tvůj stíndo patra vedlejšího domunořím se do nějjak bys to bylaa zatím ve stružcepísek se sype,sečítá

Přicházím přes poleskrz mlhy.Když ti vstoupím do snachceš mě obejmout.Já se ti vyvléknu.Blázínku. Otáčíš sepokojně na druhý bok.

Tentokrát dvě verze Struny jsou naladěnyuvnitř mého těla,sama vydávám první tón.Not není třeba. Hraj, vybízím tě znova.Jsem tvých prstů dychtivá. —————- Struny jsou naladěnyMé tělo zníSama vydám první tónHraj, vybízím tě znovaTvých prstů jsem celá dychtivá

v tom kruhu tamtam je mi dobřeneviditelné stěny se zvedají vzhůrumísto střechy má ono místoduhu z bronzu tam tě zvu tam budeme

stín břízy sešerem klonía ty měna plameni tak krutětak krutě ještě se dotkni

Schováš se naháza srpek Měsíce.Řeknu ti: „Vyjdi!“,odpovíš:„Stydím se“. Tvůj stín všakleží již na lůžku.V duchu se ptám: „Která ty jsi?“ * příliš stísněnaotevíráš seříční jsi slávka v bystřinějá jsem ta bystřinajsem tvým potokemjá tě omývám * umím si představittvá oblá…

má milávodí měna svém zlatém vlasuna stínu jehoodleskujako medvídka na řetízku mě vodía jána zadníchchytám včerejší úsměv jejído děravého košíku

jemně kráčíšpo laních stezkáchkdyž se potkášvítr tleskázlatým vlasemomotáš mnezlatým lasemvítr vanekolem krkuty laňza polednelovce lovíšvlas tvůj plane

uvízla jsemv brzkém ránuv krystalcích ledu v trávěv tisíci očích úsvitníkůzáří ten okamžikjako oči tvoje