Štítek Zamilovánky

Potřebuji tě!Slyšíš?Víc než si myslíš.Držet tě za ruku.Za zvuku. Srdce.

o tom snu, jak se prolétneme.Nad lesem tam a zpátky přes aleje.Četl jsem v jemných náznacích,přemety, že už zkoušíš ve mracích.

voníš   jako podzim,     který skládá ruce do klína a pak   náhle     zase jeden dotek stačí a tvoje oči   září     dvou jezer zmrzlá hladina

Tvé stopy jsou i na kameni.Obraz Tvůj – lesk je na prameni. Jak bez vody vážka umírám touhou.Vteřina každá, smrtí jen dlouhou. Přijď zase. Svými obejmu tě vlasy.Buď zrcadlem ze stříbra. Zlodějem krásy. Z křišťálu budeš mým pohárem.Já jiskra rubínu…

Je teprv ráno.A já tolik toužím.Kéž bych nikdy neucítilvůni tvého vlasu. Dnes konečně,kukačku z lesa slyším.Už vím, že padesát zimje příliš málo společného času.

Je chladno, snad že stopky mečíků probodaly oblohu a prší. Je chladno, snad že slunce zpité pivoňkami vyspává za mraky. Je chladno, snad že na lůžku jsme a nazí.

Přitiskl jsem si Tvou ruku na hruďmá Lásko. A najednoujsi se mnou nebyla. Za svými knihami jsi odlétla.Lásko má. Jak motýlodlétla. Dvě vážkymoje Lásko. Nad řekouletěly. Lásko lásko láskojak Láska letěly.

křídlo ke křídluprotneme rovinunebe i země.

Dechem obejmu tě.Dechem vánku.Pavím peřím dospaného spánku. Jako zlaté listína tvůj polštář nasněžím. Posel jitras ptačím dvojspřežím. Zahřeju Ti rucezkřehlé od půlnočních snů. Možná, že i dotknu se.Tvých dřímajících rtů.

Posypu Tějavorovým pelem. Propletemejedno druhým tělem. Pinocchiabudeme mít nosy. Vždyť přeci slušnostse v "onom věku" nosí.