Štítek Zamilovánky

Jsi tichý strom, můj milý.Ptáci spí ve větvích.A ty zase říčka dívá,co malé rybky jímá v náručí.Buď se mnou do konce světa.Zůstaň se mnou až do konce léta.Tvé vlasy se v mých vlasech rozpustí.

Tichý jsi strom, Můj milý.Bystrá jsi říčka, Má milá.Kdybychom na věky byli.Tak jak vody v nebi zbývá.

Lehce přizvedneš malíček,když zvedáš hrneček čaje. A lehce obočí;Země se otočí. Nad námi hvězdy tvoří Jižní kříž.Jsme si blízko, blíže, mnohem blíž.

Kapka potu běží po zádech.Ještě jeden nádech.Jeden dech.Svět láme se v základech. Noc je a přece den.Smát se chce.A zrno padá.Padá. Ne však na kámen.

Jsme tak jiní.Tolik jiní.Jak jen jinímůžeme být.

Zamilovánka #1326 V tvém žáru puká skálaa tvůj mráz drobí kámen.Jako Slunce budíš louky.Jako Měsíc mi dáváš spát. A my dva se potkali.Na tom nejmenším nádraží světa.

Tiše pršía vítr nosí ti vlasyjaká byla bys asibosá?

Bílé květy třešní na zdi domků malují moře.A moře se bouří mládím a nadějí.Až zapadne slunce, až zapadne slunce ..Zbarví se moře. Zbytkem nadějí.

Kéž by mi navždy zůstaly oči kojence. Kéž bych neztratil srdce milence. Kéž by, až zetlím, na hrobě si děti hrály. Kost moje s tou tvojí se v hlíně milovaly.

měsíc se zavěsildo sklenky Curaçaaspadla řasazvonivě černájsme po ušiv modrém svituza úsvitu Adam a Eva