Štítek Zamilovánky

Jinovatka Dubové lístkyobšité něžným krajkovím. Že moje milá taky krajky míváš?To já přece, dávno, dobře vím.

Lávka přes řeku,nohy roztahujejako ty. Občas mrkne,lampa na začátku i koncimá dáti, dal. Řeka po okraj plnázítřejšími slzami.

Zůstal jsem přes noc,na jednom místě.Když probudil jsem se,vím to jistě,že v noci jsi prošla jeho chodbami.Závěsy totiž v jitřním Slunci hrály,vlasů tvých všemi, barvami.

Kam se poděly, všechny bílé kotníčky slečen?Kam se schovaly ve trávě? Hledám sebevíca nenacházím jediný. Snad je to tím počasím. Snad je to tím, že je podzim.

Vzlétneme spoludva chomáčky kouře. Vystoupám mírněty zas jak bouře. Komínem vzlétnemežebříkem k Věčnosti. =Přestaň už šeptat mi==hřbitovní něžnosti.=

Poprášíno je Sníh, v tenké vrstvě,posypá borovice kolem.Je to prostě sexy.Když pod bílou krajkou prosvítálehký náznak večera.

Měl bych,jako opravdový básník,psát, jak jsme se spolu milovali ve dne i v noci,jak jsme se spolu váleli, jak se válí koně.Měl bych vzývat tvoji kundu, vlhkou a úzkoua pojmenovávat ji všemi možnými, božskými jmény. Měl bycha mlčím.Nejsem opravdovým básníkem.Co…

Hraju nám na skleničkyC D E,F mi chybí,abychom byli manželé.Tak uplácáme aspoň dva panáky z hlíny.Ty dáme spolu do postele.A srdce naše hliněná,rozprostřeme nad nimi. Kohoutek kokrhá.A koudel ze spárek vylézá.

Všechny končí ve tvém klíně,moje nekonečné fantazie.

Ty se mi zdáš.Tak jako lístečky jabloně,když skrz ně svítí Měsíca pak jsou stříbrný jak hladina Svitavy. Zdáš se mi.Měl bych víc na pusu pískat,aby ses rozplynula ještě před svítáníma smuteční vrby kolem se tolik netrápily.