Štítek Zamilovánky

Hraju nám na skleničkyC D E,F mi chybí,abychom byli manželé.Tak uplácáme aspoň dva panáky z hlíny.Ty dáme spolu do postele.A srdce naše hliněná,rozprostřeme nad nimi. Kohoutek kokrhá.A koudel ze spárek vylézá.

Všechny končí ve tvém klíně,moje nekonečné fantazie.

Ty se mi zdáš.Tak jako lístečky jabloně,když skrz ně svítí Měsíca pak jsou stříbrný jak hladina Svitavy. Zdáš se mi.Měl bych víc na pusu pískat,aby ses rozplynula ještě před svítáníma smuteční vrby kolem se tolik netrápily.

Přivstal jsem si,abych ti donesl leknín.Však našel jsem jejv misce na stole.A tůň, kdo ví jak dlouho, je prázdná;snad sto let.

Na poli Jakoby zcela náhodně, kotouče slámy rozházené,a přitompoloměr Vesmíru lomený osmi,násobený počtem stébel, krav a myší. Kde je ten stoh,kde za srpnové noci…

Liják Nejdřív,jak popel z cigaretypak, za chvilku,z náruče se sypou květy.Kočka, náhle, ve tvém klíně,tiše přede, tiše dříme. A nakonec ve vteřiněmokrý jsem až na paty.

Kostka Mezi prsty,víš, na nohou.Mezi palcem a ukazováčkemmáš takový prostůrek.Že bys mohla, kdybys chtěla,chytit do něj kostku z Člověče nezlob se.Nikdy jsem nic takového u žádné jiné neviděl. Jau.

Jemný Dekameron Stojíce opodál,tiše dohadovali se,zdali její vůně podobá se více fialkám či vanilce.Ona však mezitím,políbila jiného. Nohy, opřené o hrany chodidel,lehce oddalující se kolena.Na vnitřní straně stehnazahlédám jemně vedenou kérku.Tři písmena – f.u.c.Tvář má mladousnad třináctiletou. Pod šedivým hábitem…

Nití… Něžnou nití svážu ti palcejako by ses modlila.Pak rozběhnem sepo obálceprsty ti dozrají doběla. Těma křídlyco právě narostla ti,poletíme až z kamenů na most. Sedneme si pod obloukem,dvě hostie vedle sebea řeka bílá jak kost.

Mařinka vonná Když vlasy si,když si vlasy česala,všechna tráva si,si na louce lehala. Když přes sebe,přes sebe když,kladla jsi z kaštanů pramínkymyslel jsem,jsem myslel na podušku z mařinky. Podušku z mařinky,mařinčí nebe,mařinku pod sebou,pod sebou tebe.