Štítek Vzpomínky

Dvě věty Jen dvě věty, posílám Ti.K zastavení.

Vydělená Vzácným pigmentem,nakreslím tři čáry natvé tělo.

Když jsem tě potkal,oči jsi měla jako tyi ústa i nos jsi měla jako ty. Když jsme leželi vedle sebe, boky jsi měla jako tyi záda i nohy jsi měla jako ty. Když jsi kojila,prsa bohatá mlékem jsi měla jako…

V noci,když jsem nemohl spát,myslel jsem na táty,kteří jednoho rána vzali čepici z háčkua řekli – Marie,tak se tady mějte, jak chcete.

Táta Kdyby mi někdo,dneska mi,řekl – díky. Mezi všemi mými troskami,tu věděl bych. Zatím však jen tichotiskne misrdce k zemi.

Ta touha něco po sobě zanechat. Paralyzuje. Nádech, výdech. Uvolnit svaly na krku, pěsti rozevřít. Mám,… už jsem zapomněl. Snažím se zapomenout význam slovesa mít. Doneste trochu vody. A šálek s pomněnkami. Na polici býval, aby se nerozbil. Být. Nádech,…

Co je špatného na tom, že má Duše cválá jako splašený kůň. Že bezhlavě se řítí po úbočích, šťastná ze svobody, té či oné. Je snad troufalá příliš, když dovolí si v nejprudším trysku poskočit jako čerstvé hříbě?Měla by se…

Nějak se mi mží oči.Přitom je to tak dávno, co jsem tě choval v náručí. Teď. Už to přešlo.

Přicházíš za tmy.Beze slova útěchy.Dupeš po mé zemijako zubři z Delty.Jako hordy z Údolíbereš sico ti nepatří.Moji louku spásáša rozséváš po ní cizí býlí.Ještě za tmy odcházíš.Slova útěchy nemaje.

Diskriminační Bylo tam mnohokřesťanských matek. A tak,za stálého brebentění,probíraly sepočty plenpočty zoubkůpočty dětských Biblípočty ukazovacích písnívýpočet Pé Pé Era šukání. Rád bych, alespoň k poslednímu, cosi dodalavšak nebylo mi uděleno slovo.