Předchozí | Následující
#1500

Někdy

Někdy, když si do tebe lehám,
zašustíš jak loňská tráva.
Jako včerejšek, který se otočí z boku na bok.
Tehdy zavřeš oči,
hlavu lehce stočíš ke dveřím.
Čekáš až odejdu,
náhle
jako poslední vlna malého moře.
Pak se usměješ.
To se zachvějí koutky tvých úst.
A já nevím,
co bych měl říct.