Štítek nic

Básníci jsou vnitřně rozervaní jedinci. Na Tvou rakevsednul motýl. S křídlyjak rozepjaté dlaně. Z větve brhlík hledí na nějznačně nenažraně. „Seru na ně, na ňáký dlaně“,v letu brhlík píp. Otakárek chcíp.

Malý králíček šel lesní pěšinou a zpíval si písničku. Pěšina končila na okraji lesního palouku a když na něj králíček došel, uviděl slona jak sedí na pařezu a občas zamyšleně a občas smutně mávne chobotem. Králíček dozpíval a pozdravil. Slon…

„Jsem tak obyčejný“, dlouze zazpíval malý slavíček a smutně zobnul do housenky, kterou právě našel. „Chtěla bych být zase potřebná“, zatřásla listím, léty neplodná třešeň tak, že se na chvíli ukázalo ptačí hnízdo ve větvích. Často se nám stává, že…

Naše dva kartáčky k sobě se vinou. Zdá se, že není to jen naší vinou. Štětina štětinkuhlavy se hladí. Nasadím futrálky – hormonky zchladí.

Jaký smysl může mít,kreslit slova, verše rýt. Třeba jenom takovýjako mráček sýrový. Nebo, že vymyslím duhu,z motýlů letících v kruhu. Z duhy složím rotopeda přijedu k vám na oběd. Juhůů!

Již z mé hlavynavždy prchnout může. Ten starý příběhrytíře a muže. Na zemi ležím.V krvi ubodán. Jen má dušenad tělem k nepoznání. V kolech krouží, krouží koně vraní.Na půlnoční stranu hřebci cválají. Uchránil jsemsvou pověst i své Paní. V maličkosti.Snad…

Poslední ostružinuvítr z keře sbírá. Ptáci na jih odletěli. Jen dívenka Maistudánce zpívá.

Příteli, chceš-li,někoho rychle strávit.Nápoj z vratiče a pelyňkunechej spravit. Máš-li však, učedníku,zkazit celý život jeho.Tu hořkost vlej v srdcea ne v tělo.

Na svátek Svatých Crhy a Strachoty. Ti, jenž trápeniláskou jsoua umění psaní ovládlinechť vypíší se z žalů. Uleví se jim. Též Ti,kteří lecjakou radost zažiliať podělí se o ni.Neboť život pozemský v míře vrchovaté hořký jest. Kteří však jen jedovatostia…

Potkal jsem tě na oslavě narozenin pana Fun. Zahradou tvoujsem prošel tisíckrát.Zvonky v ní, však nikdy neslyšel jsem hrát.Až dnes ráno, podala jsi mi květ.Naše srdce tichem svým již nebudou se chvět.