Štítek nic

Když jdu, tak jdukdyž piju, tak pijukdyž spím, tak spím. Nemyslím na spánek, když jdunemyslím na pití, když spímnemyslím na chůzi, když piju. Nemá přece smysl se ptát,jestli sousedovic kočka dostalačerstvou misku mléka.

Víno ve vodu …však prší a kontryhely sbírají po kapkách toho rubínového.Aby vrátily… co ryzího bylo…rudne koruna z trnía opona se trhá od oblaků až k zemi.

Když bývám zoufalá,jsem jako zahradaprázdná. Bloudím, kde zbloudit se nedá. Tráva kde byla, je šedá zeď. Chci… cosi mě přikryje. Bojím se… slova přistřihnedo ticha.

Nemám… Nemám příliš rádtakových velkých slovjako čarosnubný,amarylis,jaspisový… Vždyť světje převážně krev,hnisa rozklad všeho. A dospěje-li sluneční paprsek k zemi,je špinavý od sazía my se divíme,že náhle padla tma. Však kdo by si chtěl povídat o krvi… Vezměme proto útlé knížečkya…

Procházel jsem ranní loukoua její trávapraskala a klesala, ohýbala se a zase rovnala, utíkala pryč a zpět, hladila mne po nohou i mrskala,klaněla se, přešlapovala ze strany na stranujásala a vítala mě. To vše se odehrávalo v tak posvatém tichu,…

Můry, letíce ke světlu,narážely do sebe a hořelyv paprscích silných halogenů.Poslední myšlenky,proměnily v cigaretový kouřa spokojeně (neboť nebylo možno učinit více)stoupaly ke hvězdámjako droboučké, mihotající se rakety. /Marťanská kronika/

blíženci nohoupůlnocí rozevřenéstránky obracítuší začerněnéobláček vznáší seočekáváním věcípříštích zástava srdcekdyž motýl černohlávek usedána kraj pelesti

Pod dvěma stříbrnými měsíci,ve smaragdové trávěpasou se lišky z mědi. Jen prach je opravdový.Po zemi a na všem běžíjedna ze sto tisíc barev šedi. Opuštěná poušťsmaragdové hvězdyprší. Houšť.

Trpělivě se probouzíbílé kopcetichem omámenédo rána ještě čistšíhonež je chřástalí pípnutí.

Hodný člověk Takový hodný člověk,všechny nás k sobě bral,zvedal nad hlavu.Oříšky rozdával. Občas kvasu, dal nám trošku pít.A briošku kdo chtěl,mohl se zastavit. A pak v podvečer nám pohádky o bohatýrech čet.Když báli jsme se, hladil nás po zádech. Takový…