Štítek Monology

Stromky jsem zasadila sádek zalíval. V sychravý podvečerkoš pláňat posbíral. Smutno je mi, že jsem sadařem.

Jsi moc daleko,abych tě držel za ruku.Šeptám tak aspoň do hlukudomů jedoucích aut.Are you my coming out?

Hledal Ho v bouři a nebyl tam.Hledal Ho v moři a nebyl tam.Hledal Ho v hoři a zahalil si tvář.

Nemohu, nemohu psát o polích, která jsem nesil… Nemohu, nemohu psát o mořích, která jsem nepil… Nemohu, nemohu psát o žitích, která jsem nežil… Lhal bych.

Stárnu si před očimazrcadlu teče stříbro po tvářích. Zde jsem – já prostá Pravda,co klauny k vlastní smrti provází.

Vzpomínky ulétlyjak chmýří pampelišek. Poslední chomáčekzůstal ti ve vlasech. Přece celá záříš.

°   °  jsem krajemmoře°    ° bosou nohou     píšu   ° po paměti    °      °°    šumí ššššš   ššš          jsem ještě    ?  zcela rozpuštěný           °     °        milovaný

Mnoho studníjsi slzami zaplnila. Řeky po okrajbyly plné Tvých vlasů. Kde jsi,kde jsi byla? Že již nezajdešk nám na terasu.

Na pelest usednulmotýl smrtihlávek. Ještě dvakrát mávnul křídlytak, jak to má být. Zůstalo jen ticho.

Pouštěmi mě čtyřicet let vodíš,abys mi pramen u cesty ukázal.Jen o kamení stále zakopávám.