Štítek Monology

Padám na postel,ruce zkřížené. Snad ještě tuto nocAnděl mě nevezme. Ještě ráno, byl bych rád,kdybych ti pusu mohl dát. Tělo na tělo.

Padá, jako by neměl dopadnout.Mlčí, jako by nesměl promluvit. O mladém počátku Léta,kdy ptáci začínali hnízdit. ~~ Naplňuje mne hlubokým štěstím,chodit po cestičkách zapadaných listíma všemi smysly vnímat, smutnou krásu Podzimu.

Plachty se napnuly.Zbývá očím neuhnoutz vrcholků vlny. A za Zlatým rounem ploutv poslední kout moře.K počátku Smrti.

Vítr, má milározčeřil tvůj klín. Úzký proužekjako úsvit na obraze. A já chodec,který přešel po provaze. Na druhém koncipadám do jeřabin.

Jsi zde? Slyším tvůj dech. A ještě cizí, … vzdech.V těch sněhobílých zdech. Jsi.    … zde.

Dnes mi už zůstalajen slova bez přívlastků.Ta barevná vsadil jsemdo ranní oblohy. Na večer nad mořem,když kroužil párek racků,zbylo jen pouhé – ach.

A pak nebude už nic.Než jak ptáci,že poletíme k jihu. A na nočním stolkuodloženou knihuHic sunt leones.

Na nebi blikají drobky tvarohua já přemýšlím o Bohu. Jestli má rád tvaroh s chlebemnebo raděj rohlík s medem. Co nabízejí Na rohu.

Zlatě sněžína večeřiPáně; maně.

Do vlasů chytá se,bílé babí léto.Září pro radost.