Štítek Monology

Dostal jsem mapu,na okraji tužkou mé jméno. Je slepá.Já chromý. Jdu, klopýtám,prstem se řek dotýkám.

Jsme psi hladovějící po lásce.Jsme kočky toužící po hlazení. Jiskrami kradených dotekůnaše kožichy praskají. Z tlam nám visíkusy rozervaných citů.

Na stole houslaře,jak Kristus na kříži.Javor leží. Hladil ho, milovalv rukou ho kolíbal.Housle zaplakaly. On do nich duši dala javor zavzlykal.Bůh se zastavil.

Odsouzen k životu! Pal!Četa andělů pohnula bílými křídly. Vznáším se k zemi,padám nebem. Mám zhasínat tmu,či rozžíhat plamen?

Kdybych mohl přestat dýchata jen plout. Kdybych zastavit srdce směla jako kouř se rozplynout. Kdybych ve sněhu šlápotou mohl býta svým tělem sněženku těšit. Pak dozajista věděl bych,že mohl bych se proměnit třeba i v dětský smích.

Lokegodon godalipu,četl jsem na jednom sloupu. Znělo to jak kouzlo,na uzamčení prázdnin. Godalipu lokegodon,byly to štíty hor v mlze. Prošlapané boty,a déšť ze všech stran. Lipugodon godaleko,dozrávající podzimní jablíčka. Jiskřičky listů,hořícího červeného javoru. Godagodon lipuleko,bylo to všechno,co nás ještě čeká…

Když koleje,stříbrné stužky do budoucnosti jsou. Pak nádraží musí býttečka za větou.

Pod dveřemi někdo vsunul,roztrženou obálku. V ní dětskou rukounakresleného soba. Hlavu v dlaních,na schodech sedím. Jak nezklamat a přitom říct,že nemůžem tu být oba.

…2Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.3 Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky.4Není to řeč lidská , nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet.5Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich…