Štítek Monology

#3769

někdy nějaký slovotrochu zatlačína ten citlivej bodzamží mi oči tvářit se, že se nic nestaloje jen otázkou triku,kterej ovšem občas nevyjde

#3765

Vzdělaní řeknou hodně slov.Přitom jim jen kručí v břiše.Kdyby si vzali croissant s kávou,zmlkli by a šli poděkovat onomu pekaři.

#3762

Stáří Tvářit se vševědoucně,i když už neslyší.

#3761

Některý večer,mě z ničeho nic napadne,že mi může být opravdu odpuštěno.

#3760

Když znovu zaklinká bambusová zvonkohra,otočím se sotva na druhý bok.Myslím, že mě už nic nevyvede z míry.

#3759

Když je tak lehké otevřít okno,proč je tak těžké otevřít srdce?Je to tím, že je schované pod kůží?

#3756

Karel myslel semže sme si ňák podobnípak mně řekliže je to jinak řídím se timti tam sou jinítomu rozumimsou jiní

#3755

Na růžový lístek Post-Itu mám napsat vzkaz,prý příštím generacím. Nakonec ho nechám prázdný.Vždyť je to vlastně jedno.

#3752

dnes jsem si všimnul drobné změnyzačínájí opadat lípyzačínám být nejistý

#3748

Mám strachCo když jsem opravdu smrtelný