Štítek Monology

A když Zimě říkámeBrr a fuj,Ty jsi ale ZimaUž abys byla pryč. Přece jen nemyslíme toPříliš vážně.Vždyť víme, že bez níNebylo by Jaro.

Má očistále na nívedle níza nípřed nínad nípod ní. Co vío ní?

Příliš brzo na mě čekáváš,Venuše, Jitřenko moje.Rozpouštíš se smutkem po mněv šálcích ranní kávy.Zatímco jáoči pořád zalepenéupíjím jen hořkých slzí.

Chce se mi obejmoutvšechna ta štědrá slova,která přináší smutek i teplo i hrstečky něhy.Však raději usadím se na kanapia z umaštěné sklenice budu whisky pít,se zavřenýma očima číst týden staré noviny.Vím, že další příval emocíby už můj žaludek neunesl.

Vyhýbám se samotářůmtakovým jakým jsem já. Nechci vysvětlovat proč těm bláznům se tolik podobám. S Měsícem je mi dobře. Mlčí a stříbrem trpělivě obvazuje rány.

Svět dnes jakoby čeká. Tři, dva, jedna.Že něco se stane. Teď. Jak v roce nula. Ale planetka se nezastaví. Ani z mléka dráha nezkysá. Jen pro nás mezi věkemzvonků se nese ozvěna. Jen pro mě,…   … se nese ozvěna.

Je to tak znepokojující.Každou noc čekat na ráno.Přijde, nepřijde?Kdo ví.

Svatého Štěpána V rudém ornátělemy krajek narovnal. Missa začíná. Bible Kralická, Skutky 7:58A vyvedše jej z města, kamenovali ho. A svědkové složili roucha svá u noh mládence, kterýž sloul Saul.

Ten den,jediný den v roce.To jde táta do kostela. Potom svíčky zapálíjak pálíval je děda.Povídá,… Co bylo a co bude.Oči má jakoby rudé.A venku mží slza padá.Na křížek co stojídole u kostela.

Opouštím nemnohé naděje.Poslední maják ztratil se v dáli.Přede mnou bez konce moře je.Nade mnou bez konce slunce pálí.