Štítek Monology

Lodičky Lodičky v chodníčcích plavoujedna za druhou.Plavně.Aněžně,dlouhé to stěžně,oči všech mužů kolíbou.

Stála osamělána kraji kukuřičného pole.Tak osamělájak jen může kukuřice být.

Mám barevný sny.O králích a námořnících.Asi jsem pořád ještě kluk.Trochu snící. Taky o tobě se mi zdá.Že milujem se, kde se dá.V sadu.Na křídle letadla. Potom se probudím.Do dalšího rána.Se šourkem tíhou světa k zemi vytahaným.Odraný. Do pradávna.

Je to málo,že v hvězdném prachu,zanechám jen jednu stopuv zástuputěch, co došli tisíc cest?

Od touhy k souloživzdálenost jest stejnáměřeno provázky pětibez konců.

I kdybych sečetl všechny černé noci světa Stejně kdesiBlikne hvězdaStejně kdesiPískne skřivan Stejně kdesi Naděje vyraší

Rehabilitační Kroužila jemně pánví,že kroužit mám po ní.Pán ví,že kroužil bych,neznaje šestý hřích.

Šangri-la Tak dlouho,věru, celý život,odstraňoval jsem větší i drobné překážky,abych dosáhl bájného údolí Šangri-la.Až zůstala jediná.Já sám.

Svatí … a potom jsou tisíce těch Svatých,jejichž jméno nikdo nezná…

Knihovna Nakonec moje knihyzůstaly v nejhořejší polici. Čas od času jsem je tam pak našela o to víc je míval raději.