Štítek Monology

Prach Prach už padá i tam,kde moje srdce bylo si jisté,že nikdy se nestane,že právě to bude tím místemze kterého měl bych stírat prach.

Básník A jak píšete své básně,ptali se básníka. Skladám jen slova. Tahám je z paměti jak z modrého klobouku. A potom, když jich mám malou hromádku, vezmu lepidlo a lepím je k sobě.Jenom pozpátku. Do malého sešitku, který vejde se…

Eva Je to takový starodávný zvyk.Naposled,víko rakve odklopit.A zahledět semrtvému do tváře. Jestli nezačalo zase srdce bítnebo se jen pokusitvyčíst z vrásek cesty,které do Věčnosti vedou,abych se tam,jednou setkal s tebou. Na Věčnosti. ============================== Na všem zdezůstal tvůj pracha nenajde…

Pomalu vyvětrávávůně whisky,která vznášela se,večer,u staré lísky.Jak zlatý anděl proletěl.

Kamarádi Maminka mi sice říká,že bych si měl poklízet.Ale já nechci. Mohl bych třeba,omylem,někam založit písmenko zet. A pak bych už nemohlna Dolfa křičet – Hajzl, hajzl!!

Tak rád, podělil bych seo krásu mrakůa Měsícedo nich vpleteného.A bouřňáků pod nimii moře stříbrného. Navždycky však, bude to jen mysli mé šat a ty budeš mít, zas krejčího jiného svého.

V tu hodinukdy sny toulají sejak zbloudilé ovce, nezbývá jiného, než nožem ostrýmjedno jehňátko vysvléct z kůže a myslet při tom na vlastní smrt.

Dnes je šedivo. Šedivé mraky táhnou přes šedivé stromy. A šedivá jsou pole. A šedivé jsou kolny. A šedivé jsou rybníky. A louky jsou šedivě holé. A smích je šedivý. A psi jsou šediví.A šedivé jsou dívčí sukně. A ruce…

Ze sklínek smutek ucinkává a roste jak černá tráva.  Než probudím se  bude zas po pás.  A lahví kolem nepočítaně  na nich neznatelně dlaně dvoje.  Moje a pak tvoje.   A pod ubrouskem jeden hnědý vlas.

Jazykolamy VrkočenáRozvrkočenáNejrozvrkočenější Vítr asicvičí sijazykolamy.