Štítek Monology

Můžeme žasnouta nebo ne. Stejné je to se slovesem milovat.

Jako když do vrabců střelíš.Myšlenky rozlétnou sea za chvilku sedí,popelí se, zase v prachu.

Máky Pro koho stvořil jsi Božemáků opilých moře.Že nemoh bych,slyšet v něm Blanky smích,když jdu s Růženou.

Asi mi tehdy nikdo neřekl,jak je žití těžké.Rozmýšlel bych sejestli mám přijít.

Ach ano, ten pohár vína. Zůstalo v něm cosi. Cosi z mého Kdysi. Tedy vylejme ho. Nestojí za řeč čím jsem kdysi a kdesi byl.

Dnes je ticho na Zemi. Všude. I doma v přízemí. I v ložnici, kde už nikdo nemluví. A v posteli je ticho až tichu je to líto. Jen na nočním stolku místo knihleží čerstvě mrtvý smích.

Pokud trošku zředíme černoupokud maličko zahustíme bílou,kdo pozná                  co                      je                        …

Všechna zrcadlajsem nakonec reklamoval.Začala zobrazovat černou jako šedou.Vlastně by mi to ani nevadilo.Ale dělala toi když jsem se česal.

nezapomeout,že rubášek nemá kapsya psimají víc štěstíkdyž slídí jenom kostido svých psích kostelůpane dej,ať si ustelujen ze svých starých kostíaž si ustelu

Akiwa se kýváze stráně na stranu.Nezakrývárámě ni nirvánu.