Štítek Monology

Život je o loučení.‌‌ Proto ještě dnes podetnu borovici, pod kterou jsem si hrával.A zítra uvidím. Zda-li jsem svobodný tak, ‌‌jak jsem si léta myslel.

A večer,až budeš ukřižovánpoložíš své skutky na dřevoa řekneš; víc nemám.Potom se už nikdo nebude ptát.Dají ti najíst a napít,zakryjí teplou vlněnou přikrývkoua do postele donesou hrneček kakaa, které máš tak rád.

V posledním záchvěvu Létavznáší sesukýnky nad kolena. Aby navenekzemřely znova. Do válenek. Beze slova.

Petrov Rozněžnit se;to je to správné slovo. Nanovo se rozněžnit,když dvě věže jako nit,vítají mne doma.

Milenci Zdálo se mi,že naše obrysyčerné jsou jako kdysi. Když jemně nasedly na sebe.Poprvé,když věřily,že vícekrát snadse to už nestane.

Prometheus Vždy večer shrabávápo půdách a sklepeníchširokými hráběmiúdy mužů. Ruce a nohya penisy a zkrvavená varlata. Aby z té hromady nadbytečných kusůzrodil se jak z mořské pěny bílý valachplaně obcující s manželkami a milenkami,usínající v mlčení a do prázdnoty vracející…

Pozoruji mezi trámovímvystavěné vosí hnízdo.Je poměrně velké a těžkéa vosy klidně vlétávají dovnitř a ven.Zatím jsem se neodhodlalzaťukat na něj,zda-li je někdo doma.Ale i na to jednou příjde.

I přišel muž na pasekuna paseku holou mnoho dní.Řekl, zálesním tu pasekui začal sázet stromya sázel je mnoho dní. Když muž zemřel,jeho syn řekl.K čemu jsou mi stromyi kácel a prodával a kácel je mnoho dní.

Posvátný kruh To může být dětský kolotočNebo raménko větrné růžiceNebo točící se čtverecNebo dokonce i ránoZrcadlící seV kbelíčkuU postele opilce. I zvratky mohou někdy připomínatVýchod Slunce.Jen, a to je jisté,Slunce nebolí z pijáka hlava.

Nenáviďte si mě.Nenáviďte mě za svitu hvězd.Nenáviďte mě za poledního žáru Slunce.Vždyť Nenávista tím jsem si jistje cit silnější než Láska.