Štítek Monology

Petrov Rozněžnit se;to je to správné slovo. Nanovo se rozněžnit,když dvě věže jako nit,vítají mne doma.

Milenci Zdálo se mi,že naše obrysyčerné jsou jako kdysi. Když jemně nasedly na sebe.Poprvé,když věřily,že vícekrát snadse to už nestane.

Prometheus Vždy večer shrabávápo půdách a sklepeníchširokými hráběmiúdy mužů. Ruce a nohya penisy a zkrvavená varlata. Aby z té hromady nadbytečných kusůzrodil se jak z mořské pěny bílý valachplaně obcující s manželkami a milenkami,usínající v mlčení a do prázdnoty vracející…

Pozoruji mezi trámovímvystavěné vosí hnízdo.Je poměrně velké a těžkéa vosy klidně vlétávají dovnitř a ven.Zatím jsem se neodhodlalzaťukat na něj,zda-li je někdo doma.Ale i na to jednou příjde.

I přišel muž na pasekuna paseku holou mnoho dní.Řekl, zálesním tu pasekui začal sázet stromya sázel je mnoho dní. Když muž zemřel,jeho syn řekl.K čemu jsou mi stromyi kácel a prodával a kácel je mnoho dní.

Posvátný kruh To může být dětský kolotočNebo raménko větrné růžiceNebo točící se čtverecNebo dokonce i ránoZrcadlící seV kbelíčkuU postele opilce. I zvratky mohou někdy připomínatVýchod Slunce.Jen, a to je jisté,Slunce nebolí z pijáka hlava.

Nenáviďte si mě.Nenáviďte mě za svitu hvězd.Nenáviďte mě za poledního žáru Slunce.Vždyť Nenávista tím jsem si jistje cit silnější než Láska.

Prach Prach už padá i tam,kde moje srdce bylo si jisté,že nikdy se nestane,že právě to bude tím místemze kterého měl bych stírat prach.

Básník A jak píšete své básně,ptali se básníka. Skladám jen slova. Tahám je z paměti jak z modrého klobouku. A potom, když jich mám malou hromádku, vezmu lepidlo a lepím je k sobě.Jenom pozpátku. Do malého sešitku, který vejde se…

Eva Je to takový starodávný zvyk.Naposled,víko rakve odklopit.A zahledět semrtvému do tváře. Jestli nezačalo zase srdce bítnebo se jen pokusitvyčíst z vrásek cesty,které do Věčnosti vedou,abych se tam,jednou setkal s tebou. Na Věčnosti. ============================== Na všem zdezůstal tvůj pracha nenajde…