Štítek Monology

Gondola na laguně. To přesně jsi ty. Někdy je bezvětří a úvaz se ani nehne. Někdy je vítr a obrátíš se dnem vzhůru. Jen kulisy zůstávají. Kanál vlevo, kanál vpravo. Náměstí Svatého Marka. A všude holubi.

Ano, slova mají tón.A druhou,taky třetí harmonickou.Tišší a ještě tišší. Ty je slyšíš. On ne.Žijí všechny v harmonii slov.Tam je totižrozdíl mezi Básníkem a básníkem.

Buší ti srdce,schováš se skoro do dlanějen příliš nestisknout ruku,aby vyklíčilo…… ale co? … ani moc, ani málo…

Kameny na kterých spím jsou opadané hvězdy. Dělící čarou mezi kamenem a hvězdou, je pouhá velikost.

Jsou různé druhy ticha.V jednom slyšet je jak dýchá. A pak, v druhém zasjen vlastního ticha hlas. Ticho bez ticha.

V té černočerné tměobčas uvidím tvoje oči.Pak se leknu, kdo je tady cizía zase zaraduji,jako bych to byl já sám.Obejmu se kolem ramen.Vím totiž,že jsi dalekoa oči v černočerné tmějsou o tobě můj sen.

Vrabec Jaké to tam bude?Na špičku prstu usedl vrabec a znovu vzlétl.Bez špetky vděčnosti,že mohl na chvilku usednout.Jako by věděl,že svým způsobem jsme si oba rovni.A možná,možná, nakonec ví víc, než já.

Perfect Day   Jak vychází Slunce, tak se rozžínají okna v domech.   Tak je to i večer jen v obráceném pořádku.   Je to tak každý den. Včetně sobot a nedělí.

Tváří v tvář úplňkuvnímámosamělostbytí.

Odkudsi to zavonělo. Marně vzpomínám, odkud znám tu vůni. Tak v prosinci voní lípy v květu? Těším se, těším na jaro.