Štítek Monology

Bože, kam podělo se Září,když ohlédnu se zpěta z ohniště se ještě páříslza, kterou tam upustilo,když mladé oči ráno mylo.Kde jsi, kde? Na kolenou prosíce.

Lišky zametají sny svými ohony. A granátová jablíčka sama padají do dlaní. Chce se mi spát. Jen, není tu klíndo kterého bych hlavu vložil. Posečkám tedy. Než maličká Mabusedne na mé pravé ramenoa dá mi ze zlatého pohárku medu pít.

Nebudeš stavět zeď vodě. Nebudeš.  A pokud ji přece postavíš,  uděláš v ní malou dírku,  jako prst batolete malou, aby mohla, až bude ji smutno,  z druhé strany otevřít dveře.

Za černými skalami Stellarknotennuje šedivé moře a párek racků. Podobné je to s touto básní.Za černými hranami písmen je všechno o čem jsem kdy snil.

Co když TO okno,hraje důležitější úlohunež ony dvě postavy před ním? Mohlo by samotnou svojí existencídeterminovat chování těch dvoua určit co se stane právě teď?

Možná se ještě trochu škube,ale co zbude, když vykuchá se slovo Láska?

Přišel silný vítr Kolik srdcíbude dnes zlomenomísto větví starých hrušní.

V jeden okamžika vlastně je to spíš časové obdobínež konkrétní bod,všechna narozeninová přánípřející hodně zdraví a štěstípřestanou dávat smysl.Obě strany dávno ví,že zdraví se stejně nezlepšía štěstí –už vlastně nepotřebují.

Čtyři kroky na severČtyři kroky na západ Čtyři kroky na jih Čtyři kroky na východ Na prázdném hřišti vrší se čtverce jeden přes druhý. Ale jak se dělá kruh?

I dnes v polednebyl park prázdný. Bylo ticho a jen listí šustilo. Bylo tichoa za mnou mlčky můj dechmlčky hřál mne  na zádech. V roští cosi píplo.Nepatřičně. Snad malé, opuštěné Ticho.