Štítek Monology

Korálky červené a modré sypou se do díže. Hrčí potůček mléka nového dne. A skřivánek na stříbrné šňůrce kde je, kde, že v povětří ještě nelítá?

O psech a lidech Budeš-li mi věrně sloužit,budeš mít misku vždycky plnou. Budu ti házet míčkya ty je budeš ve vzduchu chytat.Budu tě drbatve tvé bílé čupřiněa ty mi budeš klást hlavu do klína.Naučíš se pár veselých kouskůa budeš mě…

Ptáček Bidýlko se ještě houpe;ano, je to trapně hloupé,připustit, po všech těch letech,…        … když dvířka jsem nechal otevřená,že se ani neohlíd.

Tu zaslechnešzvuk. Šustot jen, náznak, závan zvukua víš, že jsi ho slýchal od kolébky. Že ho znáš. Víc než sebe sama,víc než zlodějské tetování. Že jsi tím zvukem.A on tebou.

Když se nadechneš,tak Léto voní.Po obilí.Po chlebu voní,po chlebu čerstvě vytaženém z pece. A ještě po tom,co bylo přecea co dál jedál než bylo, bylo loni.

Rozpršelo se.Když jsem vstal,našel jsem tě v koupelně.Tehdy jsem pochopil,že z mraků padají slzya když je hezky,že se usmíváš. Čtyřicet dní prší.

Na stůl z ořechukrvácí vlčí máky.Tady a tamjdou stopy plameňáků.Vzpomínaní na tyz roku 18 a na Vietnam.Libyi a Pobřeží slonoviny.Dlouhý seznampro pole plné vlčích máků.

Jdou všude kolemi po Pekařské jdou.Vlníce se, jako stáda statných krav.Nebo hladových vlčic.Kéž bych byl, ještě jednou,hladovým vlkem.

Prošel jsem kolem lip.Jemně zavoněly. Jakoby styděly se za tu dětství vůni. Jakoby uměly to mnohem, mnohem líp.

Nejhlubší studna, …… nejhlubší studa je uprostřed srdce.