Štítek Monology

Občas se stane,jako by mne kdosi zatahal za rukáv.Potom se ohlížíma široko, daleko nikdo. Stojí za to, jednou za čas,zastavit se uprostřed stohlavého davua jen tak vyhlížet kohosi,koho jsem dobře znal.

Na břicho Ellieprstem maluji dítě. A další. Takhle bys asi vypadala,kdybych tě nenechal zabít.

I vrabci v Karlsruheposedávají na plechových římsách,ale ti naši se u toho tváříjako by sezobnuli rybí kost.

Jen opaseknebo spona občas zasvitnedo tmy podobné grafitovému prachu.Budu-li ukryt ve tměmohu lépe uhnout šípu, meč moje rameno nenajdea slovo prolétne bez konkrétního cíle.Tma je bezpečnájako je bezpečné břicho matky.Ve tmě však, zdá se být všechno tlumenější,bez hran, obrysů a…

Vážky,již od mého mládí,jsou tak křehké,že když jim utrhnu křídla,která vsadím do náhrdelníku ze sojčích pírek,nechtějí již dále létat. Raději uschnou smutkem,než na klidné hladině rybníka, jako list.

Mám si ulevit zde, do rohu této místnosti,nebo raději básní? Pravdou je,že nanášení barev na plátnoje svou podstatou podobnédotýkaní se nekonečna. Na druhou stranu,je podobno i řezničině.Stačí vědět kam říznouta odpadne plecko.

Vytyčíš-li čtverecs vrcholy ABC a Da postavíš-li si do jeho středu,nikdy jej neopustíš. I kdyby kolem pobíhalastáda divokých konía nad hlavou ti jako šípy,létala hejna bystrých sokolů.

Jezuitské pisoáry Ježíši,miluji těkrutě?

V lázni Nad horkým pramenem,chvěje se bílá pára.Nad horkou párouhoupají se bílé prsy.Nad plnými prsyševelí bílá bříza.Nad štíhlou břízouletí bílý holoubek.Nad holoubkem, ach bože,jako bílá loď, kamsi za obzor, odplouvá můj život.

Píšu do tmy,baterkou vykružuji S.O.S.Než dokončím pohyb,severní vítrsfoukne písmena.Je opravdu čas jít spát?Kde je kapitán?Kde je?Kde??