Štítek Monology

Na Štědrý den,procházím svým bytem.Hledám někoho,kdo by mě pohladil.Ve váze se mi připomíná,zapomenuté paví pero.

Když rozmáčknu rajčejeho šťáva ti začne stékat po hrudi.Mezi dva velké prsní dvorcebarvou mu vůbec ne podobné;zato vůní ano.

Na pracovním stolenechávám státdvě zpola zaplněné skleničky.Občas pod nimi utřu prach,občas je drobně přemístím,občas, když se víno odpaří, trochu doliju. Jako by právě někdo odešela když na mne, čas od času zazvoní soused,říkám potom,promiňte, nestačil jsem uklidit,byl tu totiž můj…

Myšlenky,propojené v průběhu času stříbrnou nitíz dálky vypadají jako jednorožci.Platí to téměř vždy.Na životě není nic normálníhosnídaněkávaobědvečeřesexspáneksnídaněkávaobědvečeřesexspánekkávapráce a hromada práceto se přece musí někde podepsat.

Občas se stane,jako by mne kdosi zatahal za rukáv.Potom se ohlížíma široko, daleko nikdo. Stojí za to, jednou za čas,zastavit se uprostřed stohlavého davua jen tak vyhlížet kohosi,koho jsem dobře znal.

Na břicho Ellieprstem maluji dítě. A další. Takhle bys asi vypadala,kdybych tě nenechal zabít.

I vrabci v Karlsruheposedávají na plechových římsách,ale ti naši se u toho tváříjako by sezobnuli rybí kost.

Jen opaseknebo spona občas zasvitnedo tmy podobné grafitovému prachu.Budu-li ukryt ve tměmohu lépe uhnout šípu, meč moje rameno nenajdea slovo prolétne bez konkrétního cíle.Tma je bezpečnájako je bezpečné břicho matky.Ve tmě však, zdá se být všechno tlumenější,bez hran, obrysů a…

Vážky,již od mého mládí,jsou tak křehké,že když jim utrhnu křídla,která vsadím do náhrdelníku ze sojčích pírek,nechtějí již dále létat. Raději uschnou smutkem,než na klidné hladině rybníka, jako list.

Mám si ulevit zde, do rohu této místnosti,nebo raději básní? Pravdou je,že nanášení barev na plátnoje svou podstatou podobnédotýkaní se nekonečna. Na druhou stranu,je podobno i řezničině.Stačí vědět kam říznouta odpadne plecko.