Štítek Monology

Na dně nedopité krabice jabčákuse kolébá lodička. Ani nevím kam jsem plul, ale myslím, že tam byli lidojedi.

Kdosi zas ucpal hajzl.Jak mám psáti kvalitní poéziji?Zvon. Zde je zvon z pryže.Osud básníka jenž zemřel, nevydav jedinou sbírku.

.. .není úniku. . .

Rudá ranní oblaka.Odpověď na noční otázky?

Dvě labutě bíléodtudaž na sever, kamsi, letěly. Dvě brázdy zlaté,ranní slunko jimi kráčí,v nebi ryté nechaly.

Tu náš vlak projel, velkou rychlostí, jakousi vesnicí. Za ní už nebylo nic.Jen bílý okraj papíru.

„Mezi uvozovkami dolea uvozovkami nahořese toho může tolik stát.“

Obě strany aleje se nečekaně kříží « až tam, kde je ta černá tečka« až tam, kde je hlava muže s dýmkou« až tam,…« až tam,… Moje hodinky.Ukazují tři čtvrti na dvě.Tak vypadá věčnost.

Kouskem křídy,na zeď nakreslím,toho druhého.Toho, který tu chybí.

Jsi jako nahluchlý fagot,jako nakřáplá píšťala,jako dva kusy křemene,jako střecha, kterou prší,jako les bez druhého konce,jako ozvěna. Kdykoliv se tě zeptám,slyším – Ne.