Štítek Monology

Kdo bude ten poslední? Kdo zavře dveře? Ukážu prstem a řeknu ten. Ten to bude.Za ním však v polostínuvždycky stojí někdo další.

V Bílých horách,kde žežulka v podvečer kuká,tam budu bydlet navždy sám. Ty hory však budu nazývat jen  –„Hory Smutku.“

Po bouřce Na každém stéble, kapka rosy.Někde dvě.Kontryhely vylité stříbrema kaštany z čerstvého cínu. Jak jsi to dokázal?

Zatmění Měsíce U železniční závory v Xštěká pes. Pepa v Yse dloube v nose. Na hřbitově v Zkope hrobař hrob. Začíná zatmění Měsícea každý má práce nad hlavu.

Nikdo se nestarájak roste tráva.Jen voda. A slunce.Nikdo se nestará,než tráva vyroste.Pak přijde větříka všechnu ji pomiluje.

Ráno, když se v šest,v místní továrně spustí buchary a nýtovačky,nese se velikost těch černých a naolejovaných strojůaž do hnízd lindušek na louce. Stáčím ze starých novin široké kornouty.Kladu je do trávy a dělám ticho.Na některých stránkách novin vidímverzálkami vysázené…

Těch zachmuřených,pod rouškami schovaných tváří… …a přitom, tak nádherná prsa.Tak líbezný je den.

Vypráví se,že ptáci vidí do duší lidí.A proto, prý, se bojí přiblížit.

Jen za hluboké nocilze čekat na svítání.

Čeho bál seasi bojínek,když moje hlava plná vzpomínekpodetla hovprostřed léta.Na co myslel on?